O popírání skutečnosti, nebo-li “Denial”

Rutina je jasná.

“Něco” se stane. Tu vyletí tržiště do vzduchu, onde useknou vousáči někomu hlavu. Tamhle drží terorista rukojmí, onde rozstřílejí bojovníci džihádu nevinné sochy Buddhy ze starověku. Nedá se to ututlat, dostane se to do novin. A hned na to začne povinný kolotoč reakcí.

“Ojedinělý šílenec, duševně narušený jedinec,” prohlásí policie. “Zanedbatelná skupinka fanatiků,” píše erudovaný učenec. “Obyčejná tyranie, která se jen zašťiťuje náboženskými hesly,” ujišťuje nás vrcholný politik. “Zmanipulovaní chudáci a adolescenti,” říká psycholog. A všichni naráz, pěkně raz-dva-tři: “Nemá to nic společného s islámem! Nemá to nic společného s islámem!”

Fajn. Povím vám bajku.


Žil-byl prosťáček Giuseppe, který si postavil domek přímo pod Etnou. Prásk, jednoho dne explodovala, sotva utekl. Z kráteru se ještě čadilo, když se vrátil a začal si dvacet metrů od trosek prvního domku stavět další. Pár měsíců to fungovalo. Pak prásk, další erupce, zase sotva utekl. Jen láva vychladla, vrátil se zpátky a začal stavět třetí domek.

Sousedé jej pozorovali z bezpečné dálky a volali: “Giuseppe, pitomče, vždyť tě to jednoho dne zabije! Vypadni, dokud máš kůži celou!”

A Guiseppe jim odpovídal:

“Vy omezení a hloupí vulkanofobové! Styďte se za svoje předsudky! Já jsem slušný člověk a vím, že toto jsou ojedinělé excesy přírody, které nemají nic společného se vznešenou ideou Mírové Sopky! Kliďte se, ať už vás neslyším, sic bych na vás musel podat trestní oznámení za hrubou nesnášenlivost!”

Samozřejmě, jednoho dne sopka vybuchla zas. A tentokrát po Guiseppem nezůstaly ani ohořelé boty.


Takto podobně funguje dnešní západní civilizace. Spíš hůře. On ten vymyšlený Giuseppe aspoň riskoval vlastní kůži. Takový David Cameron nebo Angela Merkel osobně riskují co? Leda tak ztrátu preferencí mezi voliči. Žijí v opevněných domech, létají vlastním letadlem a všude kolem mají četu bodyguardů, kteří se starají, aby jim nikdo ani vlásek nezkřivil.

A kdo nese kůži na trh? Obyčejný Tom nebo Jane, kteří jednoho dne nastoupí do metra, ale na další stanici nedojedou, protože Alláh je veliký. Jenže starat se o obyčejného Toma nebo Jane, milý čtenáři, to je populismus – a tudíž v kruzích pokrokových, osvícených lidí úplné tabu.

No dobrá. Tak tedy naše elity popírají nebezpečí plynoucí z islámu. Mnoho lidí v tom vidí nějaké spiknutí, ale já mám daleko tíživější podezření. Totiž to, že řada z nich těm svým řečem i věří. A mám pro to i určité vysvětlení.

Jedna chytrá paní, která se jmenovala Elisabeth Kübler-Ross, se celý život zabývala reakcemi lidí na různé situace. Včetně traumat. A identifikovala téměř neměnnou posloupnost reakcí, jaké v lidech vzbudí nějaká skutečně špatná zpráva, například, když jim doktor sdělí, že umřou.

A ta první reakce, to je popření, nebo-li denial. “To přeci nemůže být pravda.” Já nemůžu mít rakovinu. Moje dítě se přeci nemohlo zabít v autě. Můj otec určitě nemůže být válečný zločinec. Má žena se se mnou nemůže chtít rozvést. Příkladů je spousta, jistě jste něco takového sami zažili (já taky).

Spousta našich intelektuálů a politiků se nachází přesně v tomto stavu. Možnost, že islám sám o sobě je nereformovatelné, agresivní náboženství, které se nachází duševně hluboko ve středověku, je pro ně tak příšerná, že jediné, co se s ní dá dělat, je automaticky ji popřít. To prostě nemůže být pravda, jednoduše nemůže a nesmí, protože jinak…

A o to jde. Protože jinak má lidstvo velký problém. Úmyslně říkám “lidstvo”, ne “Evropa”, protože konec konců – největší problém mají s islámem sami muslimové, ti, kdo měli tu smůlu, že se do islámu narodili. Nakonec většina těch unesených, zavražděných a zotročených obětí džihádu jsou muslimové. Na jednoho zabitého Evropana připadá tak sto Iráčanů, Lybijců, Súdánců.

Dobrá zpráva je to, že ve stavu “denial” nelze zůstat donekonečna. Řada lidí v Evropě se probudila a ví, jak se věci skutečně mají. A nejen v Evropě, dokonce i osvícenější intelektuálové, kteří se narodili v islámském světě, už začínají mít trochu náhled.

Před pár dny vystoupil v egyptské televizi současný vladař, generál al-Sísí, a bez servítků řekl, že náboženské základy islámu je potřeba reformovat, aby nadále neposkytovaly munici teroristům. Inu, generálové mají lepší smysl pro realitu než volení politici (nemluvě o akademické sféře). On takový Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel turecké republiky, který k islámu neměl žádnou úctu, byl taky generál.

Přesto je poněkud truchlivé, že arabští či turečtí důstojníci musejí dělat práci, kterou by správně měli odvádět intelektuálové. Že to musí být muž v uniformě, který jasně řekne, že náboženské nesmysly jsou středověká veteš a patří na smetiště dějin.

Můžeme si jedině přát, aby jej vyslechlo mnoho lidí. Protože středověká veteš opravdu patří na smetiště dějin a až tam bude, bude celému světu citelně líp. Žádný z nás nemá samozřejmě moc k tomu, aby to jednomužně zařídil. Ale minimálně máme morální povinnost narušovat současný absurdní stav “popírání problému” a snažit se o co nejrealističtější hledání řešení.

Milý čtenáři, to je přesně to, čeho se fanatici bojí. Vidiny světa, ve kterém i sami Arabové, Somálci a Pákistánci odhodí islám a připojí se ke zbytku lidstva ve 21.století. Vidiny světa, ve kterém Svaté knihy (a jejich mudžahedíny) nikdo nebere vážně.



Post Scriptum

Milý čtenáři, sotva jsem to dopsal, když se na Internetu objevily zprávy o masakru v pařížském satirickém týdeníku Charlie Hebdo. Zase se dvanáct lidí nevrátí domů, protože Alláh je veliký.

Nejsem žádný jasnovidec, ale přesto prorokuji: francouzští potentáti opět odsoudí “terorismus” a slovo islám ani nepoužijí, leda snad v okřídlené větě o tom, že vrahové nemají s islámem nic společného.

Pak se politická scéna diví, že je občan má za pitomce a šašky… bohužel nebezpečné pitomce a šašky. Ve svých bludech budou ochotně setrvávat až do posledního Francouze. Nebo Čecha.

Je na nás, abychom je vzali ke zodpovědnosti. Musíme dohlédnout dále, než na poplatky u lékaře nebo procenta zdanění. To jsou drobné politické problémy, ale toto je otázka života a smrti. Nikdy nebudu volit toho, kdo se klaní islámu. Doporučuji ti totéž.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.