Jak se rodí nová slova

Milý čtenáři, za padesát a něco let svého života už jsem měl sdostatek příležitostí viděti, jak se náš lidský jazyk mění. Třeba takový šlágr, tak se za mého mládí říkalo populární písni. Dneska už to nikdo nezná. A pokud jsi byl mánička, znamenalo to problémy s policií a školou, kdežto dneska chodí vlasatých kluků po světě spousta a nikdo je úředně neobtěžuje.

Badatelé říkají, že jazyk se přizpůsobuje skutečnosti. Když vznikne nějaký nový jev, je potřeba jej popsati, nejlépe jedním slovem, aby to bylo krátké a praktické. Ano, to je pravda. Tak nám za mého života vznikla slova jako tablet, Ebola nebo scanner. Reagovala na věci, které dříve prostě nebyly.

Jazyk francouzský jest známý tím, že se novotám brání. Zvlášť, pokud jde o slovíčka z angličtiny převzatá. Přesto ani on není ušetřen modernity a nová slova v něm vznikají. Také ku popisu nových jevů, jak jinak.

Jedno takové slovíčko zní tournante.


Tournante, milý čtenáři, to je nový francouzský termín pro brutální hromadné znásilnění muslimským gangem. To “muslimské” by se teoreticky dalo vynechati, avšak prakticky ve Francii neexistují žádné znásilňující gangy buddhistů, sikhů nebo vyznavačů Krišny. Jest to monopol alžírských a marockých čtvrtí.

Nevěděli bychom o tom, nebýt statečné odpadlice od islámu, krásné a odvážné paní jménem Samira Bellil. Ta totiž sebrala kuráž a sepsala všechny své zážitky do knihy, kterou pojmenovala “V pekle hromadných znásilnění”. Nedá se sehnat česky – škoda! Líčí totiž život v muslimských čtvrtích Francie absolutně bez příkras. Ale pokud čteš, milý čtenáři, i anglicky, můžeš ji sehnati na Amazonu za necelých dvacet dolarů. Takto vypadá její francouzské vydání:

Francouzské vydání knihy Samiry Bellil

Samira Bellil v ní upřímně popisuje, co vede mladé gangstery k jejich hrůzné činnosti. Je to přesvědčení – vycházející z islámu, jak jinak! – že žena, která nenosí šátek, si nezasluhuje ochrany, ba že tím dává najevo, že je děvkou, která si vlastně “o to říká”. A jelikož hrdá Samira šátek nosit odmítala – inu, umíš si představit, co bylo dále.

Milý čtenáři, kdyby taková patologická “kultura” vznikla třeba na nějaké střední škole, feministky by uspořádaly revoluci. Celé týdny bychom z rádií a televize neslyšeli nic jiného. Ghetta jsou ovšem tabu, nebo aspoň v tehdejší Francii byla. (Dnes už je situace o něco lepší). A tak se nahlas řešilo, kolik procent má být zastoupeno žen někde v dozorčích radách, ale tyto chuděry jako by neexistovaly. Teprve Samiřina kniha prolomila mlčení. Situace se však nijak zásadně nezlepšila. Vynucovati francouzské právo v ghettu, to berou místní jako vyhlášení války.

Kdo ví, kolik mladých žen si ještě prožije peklo tournante z rukou svých vlastních příbuzných a známých. Dokud my, Evropané, nenastolíme zpět vládu našeho práva a naší civilizace, odsuzujeme je k tomu sami.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.