O zodpovědnosti intelektuálů (II)

Milý čtenáři, tak nám uplynulo pár dní od hromadné vraždy v redakci časopisu Charlie Hebdo a všechny očekávané efekty se dostavily. Jaké?

Hlavně tento: po počátečním šoku se většina novinářské obce a politiků pustila do hromadných proklamací o tom, že “tento odporný čin nemá s islámem nic společného”! Viděl jsem už asi padesát variací na toto otřepané téma. Česky, francouzsky i anglicky.

Připomíná mi to klapání modlitebních mlýnků na studených pláních Tibetu. Zatímco jejich majitelé spí, mlýnky poctivě klapou, aby jim zajistily ráj. Klap, klap, klap. Co klapnutí, toť jedna zbožná mantra.

Terorismus prý nemá s islámem nic společného. Jeden z velkých zastánců tohoto názoru, Stanislav Biler, dokonce tvrdí, že jde o dílo vyšinutých jedinců, kteří se klidně mohou příště inspirovat třeba Pánem prstenů.

Dovol mi, milý čtenáři, malou odbočku. Zde musím vyříditi něco osobního.

Stanislave Bilere, asi nežijeme na stejné planetě. Džihádisté povraždí každý rok takového lidu, že by na jeho pochování nestačily celé Olšanské hřbitovy. Věnují se této kratochvíli již asi 1400 let, někdy méně intenzivně, jindy více, ale stále. Džihád je nejstarší, nejtradičnější a nejúspěšnější forma terorismu na světě. A teď mi prosím ukaž všechny ty teroristy, co rozsévají smrt ve jménu Saurona Velikého. Ukaž, prosím! Neukážeš, neexistují. Vymyslel sis je. Terorismus není hnutí izolovaných vyšinutých jedinců. Ti se nedokážou zorganizovat do účinné masy. Terorismus je systém.

Tvá nadutá arogance, se kterou píšeš posměvačné titulky jako “Až nás všechny zabije islám”, by tě okamžitě přešla, kdyby se černý prst džihádu dotknul i tebe nebo tvých blízkých. V takovém okamžiku hrůzy totiž všechny masky padnou.

Jako učitel sociologie v Brně jsi v bezpečí, tak se můžeš oddávati svému ironizování. Škoda jen, že máš studenty, kteří tě hltají. Zasloužili by si i jinou perspektivu. Třeba jim ji poskytne tento weblog. Nikdy mě nebudou tisknouti Hospodářské noviny jako tebe, ale má to i výhodu – mohu si dovoliti být upřímný a nemusím ohýbati svoje slova podle toho, co nařídí redakce.


Zpět k původně nakousnuté věci.

Jest legrační, že ti samí lidé, kteří deklamují větu o tom, že terorismus nemá s islámem nic společného, nás (myšleno odpůrce islámu) obviňují z toho, že jsme propadli stereotypům a předsudkům. Vždyť přeci ona věta “Nemá to nic společného s islámem!” je matka a otec všech stereotypů. Naprostá absence myšlení, otřepané klišé.

Víš, milý čtenáři, islám nemá jednotnou autoritu, která by vykládala Qurán a stanovovala závazně, co ještě islámské je a co ne. Na světě jsou miliony soupeřících interpretací. Kdyby ten Biler, nebo kdokoliv další z týmu politicky korektních, řekl něco jako: “Ano, džihádismus je jedna z tradicí vyvěrajících z islámu. Je to menšinová interpretace a řada muslimů s ní zásadně nesouhlasí,” tak by to bylo tvrzení, které by bylo aspoň z této planety. Třeba by nebylo nutně pravdivé, ale aspoň by se o něm dalo diskutovati.

Ale oni tvrdí, že mužové a ženy, kteří se pětkrát denně usilovně modlili, Qurán znali nazpaměť a dlouhá léta chodili poctivě do mešit, nemají nic společného i islámem. To jest přeci absurdní. Náboženské násilí má vždycky něco společného s náboženstvím. Nikdo nemůže vážně tvrditi, že křižáci nebyli křesťané a že nekonali své výpravy ve jménu křesťanství. Nikdo nemůže vážně tvrditi, že japonští fanatici, kteří za druhé světové války řídili kamikaze letouny ve jménu boha války Hatšimana, nebyli šintoisté a nebojovali ve jménu šintó. Proč by muslimové samojediní měli dostat výjimku? Proč by muslimové samojediní měli možnost se zřeknouti čehokoliv, co poskvrňuje jejich veřejný obraz, a tvářit se, že s tím nemají nic společného.


V první essayi, kterou jsem na těchto stránkách napsal, jsem rozebíral možnost, že intelektuálové si jednoduše nechtějí připustiti, jak hrozná je skutečnost.

Připadá však v úvahu i další možnost.

Jest možné, že stonásobné opakování věty “Nemá to nic společného s islámem!” jest jakýsi druh signálu, kterým jeden pisatel sděluje druhému: “Já jsem taky politicky korektní, patřím do tvého kmene a neuteču, nezradím naše společenství, budu držeti basu.” Tím se navzájem vyhledávají spřízněné duše a ujišťují se o své vzájemné loajalitě. A ti, kdo se toho obřadného rituálu nezúčastní, budou ze společenství vyvrženi jako psanci a renegáti.

Cena, kterou Biler a ostatní platí za takovou signalizaci, jest nesmírně vysoká. Ztrácejí tím totiž veškerou důvěru čtenářstva. V jiné době, kdyby měli monopol na média, by snad tolik neriskovali – platí totiž, že stokrát opakované lhaní se stává pravdou. Dnes však jest čtenář vystaven i jiným zdrojům informací a přemýšlí-li trochu, dojde ke svému vlastnímu závěru. Zvlášť přemýšlivý čtenář, a to je z hlediska lháře ta nejnebezpečnější sorta.

Milý čtenáři, třeba jsi novinář nebo intelektuál. Povšimni si jedné věci. Dokonce i na Západě poklesla důvěra obyvatelstva ku novinářské profesi. Běžný Němec nebo Angličan nevěří novinářům o nic více než politikům.

Není žádnou náhodou, že při demonstracích hnutí Pegida v Drážďanech provolávají demonstranti slovo “Lügepresse!” nebo-li lživý tisk. Mají totiž silný dojem, že německá periodika ani tak nepřinášejí zprávy, jako že se je spíše snaží zmanipulovati.

Nedělej to, nemusíš-li. U nás v Čechách máme zatím docela silnou svobodu tisku, nemusíš se podřizovati převládajícím trendům. Nenastupuj do zatuchlých bot Stanislava Bilera, manipulátora z povolání. Moc mu to nejde. Málokterým člověkem pohrdá lid více než tím, kdo se je snaží podváděti a voditi za nos. Zvlášť pokud tak činí trapně a amatérsky jako on.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.