O zodpovědnosti intelektuálů (III)

Dnes si lehce promluvíme o intelektuálních módách.

Milý čtenáři, jistě víš, že hlavním hříchem a tabu dneška jest rasismus. Nikdo, dneska už pomalu ani Ku Klux Klan, nechce býti veřejně označen za rasistu. Jest to slovo těžkého kalibru a lidé jej po sobě metají jako urážku. Na kom jednou ulpí, má veliký problém – ve škole, v práci, v novinách, ve kterých třeba publikoval…

Mnohé organizace se snaží dotáhnouti na stejnou úroveň tabuizace i “ksenofóbii”, “islámofóbii” a další prohřešky, ale moc se jim to nedaří. Jednak proto, že řádění islámu i v islámských zemích jest příliš strašné a zjevné na to, aby se dalo úplně ututlati. Ale hlavně proto, že Velké Tabu může býti jen jedno a povýšíš-li jiné, tak to druhé zákonitě trochu poklesne a přestane býti tak úplně Velkým Tabu, už je to jenom takové Středně Velké Tabu a odtamtud vede rychlá cesta na hřbitov historie.

V dějinách už se to stalo vícekráte. Drobný příklad. Před sto lety byli naši předkové rasisti bez výčitek svědomí, zato byl tabuizován sex a ukázat veřejně kotníček bylo pro dámu společensky likvidační, to dělaly pouze prostitutky. Dnes si dáma může v rámci high-society směle ukázati bradavku i stehénko, ale kdyby tam řekla vtip o Arabech, půjde před etickou komisi. (Americké firmy jsou v tomto nejhorší.)

Před dvě stě lety byly mravy o něco uvolněnější, ale zase bylo tabu naznačovati, že feudální systém a šlechta se přežily. Pánové z vyšších kruhů mívali milenky zcela běžně, ale nesmělo se prozradit, že jsou snad “rovnostáři”, nebo dokonce “republikáni”, neboť v ten moment je přestali zvát do slušné společnosti, zato se o ně začala zajímati tajná policie.

Povšimni si, milý čtenáři, že toto jest tak trochu náhodný proces. Každá nová generace má chuť se odlišit od té předchozí, začne tedy natruc dělat něco, co bylo dříve nemyslitelné. Jenže v povaze lidí jest, že musejí vždycky mít nějaká tabu. A tak si každá nová generace vymyslí svoje nové tabu. Nejradši něco, co pro změnu dříve rádi dělali rodičové, protože jen tak se nad nimi bude moci cítiti trochu nadřazeně, jako že přispívá pokroku světa. Ale ono to vypadá míň jako pokrok, víc jako náhodné driftování, asi jako když vítr honí po dvorku prázdný sáček, jen ten pohyb je pomalejší.

V poslední době si všímám, že současné Velké Tabu dneška – rasismus – má na Západě pomalu ale jistě spočteno. S masivním stěhováním Arabů a jiných muslimů se totiž šíří i sprostý antisemitismus nejhrubšího zrna a proniká do společenských kruhů, kde by ještě před 20 lety byl tvrdě vyloučen.

Obávám se, že tento proces, při němž se nenávist k Židům stává čím dál více veřejně akceptovatelná, bude pokračovat zároveň s tím, jak bude posilovat demografická přítomnost islámu v Evropě. Je třeba si uvědomiti, že většina Arabů byla odkojena v kultuře, kde tvrdý antisemitismus je norma a jedna ze základních hodnot. Najít v arabských novinách podobný obrázek jest naprosto běžné.
antisemitic
No a co s tím má společného zodpovědnost intelektuálů?

To, že poctivý intelektuál by měl dohlížet na to, aby Velké Tabu nebylo užíváno k bezohledné likvidaci lidí a společenskovědního (nebo dokonce přírodovědního) výzkumu, ale na druhé straně, aby se nezapomínalo, že v jádře Velkých Tabu bývá začasté něco, co si tabuizaci zaslouží.

Bohužel – takový postoj vyžaduje osobní odvahu a proto vídáme obvykle pravý opak. Přidati se k davu, který na Twitteru nebo Facebooku volá po společenské (nebo v horším případě fyzické) likvidaci někoho, kdo se provinil proti Velkému Tabu, to nic nestojí. Postavit se třeba arabskému antisemitismu, to může jednoho státi i hlavu.

A proto se dneska ve Francii komici už zase strefují do Židů.

Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.