Díky, Kurdové!

V dnešním článku bych se chtěl vyznati z upřímného obdivu k národu Kurdů.

Kurdové žijí v horách kolem horního toku Eufratu a Tigridu již po tisíce let. Patří k indoevropskému kmeni a mluví jazykem, který je našim evropským jazykům příbuzný.

Dlouhá staletí izolace udělala svoje a dnes si nerozumíme. Přesto, že nerozeznám ani slovo, má pro mne mluvená kurdština krásný svěží zvuk, jako když horská bystřina skáče po kamení. Proti uštěkané arabštině a tvrdé turečtině je to velký rozdíl.

kurdish_flag

Kurdský národ jest největší z národů světa, které nemají vlastní stát. Politický chaos po rozpadu osmanské říše jim neprospěl a tak je dnes vlast Kurdů rozdělena mezi 4 státy – Turecko, Sýrii, Irák a Írán. Na Blízkém východě není lehké být národnostní menšinou – v podstatě je to automatický recept na to, být tvrdě utlačován. Jen v Íránu nejsou šikanováni mimořádně, neboť Kurdové jsou blízcí příbuzní vládnoucích Peršanů. Islámská republika, která je u moci, ovšem utlačuje tvrdou rukou všechny.

Ačkoliv byli Kurdové nuceni pod arabským a tureckým mečem přijmout islám, zachovali si velkou míru národní svébytnosti a hrdosti, a rovněž výraznou náboženskou snášenlivost. Kurdská identita – býti Kurdem – je i pro ty Kurdy, kteří se narodili jako muslimové, důležitější než náboženské rozdíly. A tak se v kurdském národě mísí křesťané, jezídové, zoroastriáni, běžní muslimové a aleviti, přičemž posledních 100 let přibývá i otevřených ateistů. Skutečně ateistů, milý čtenáři! Ateisti jsou hned vedle Židů ta nejpronásledovanější náboženská komunita v islámském světě. Jen ostrůvek rozumu, kterým je Kurdistán, jim umožňuje žít bez obav a přetvářky.

Kurdové jsou stateční a bojovní. Jejich armády se jmenují pešmerga, což znamená “ti, kdo hledí do tváře smrti”. A vskutku také často smrti do tváře hleděli, třeba tehdy, když armáda Saddáma Husajna zplynovala město Halabja nervovým jedem.

(Malá odbočka, milý čtenáři. Rozšířil se nám v poslední době názor, že byla chyba odstraňovati Saddáma Husajna od moci, protože prý udržoval v Iráku “pořádek”. Na takový pořádek, jako ten nahoře, nejsem zvědavý. Husajn byl opravdová arci-svině a jen za to, co napáchal proti Kurdům, si zasloužil viset a hořet v pekle. Jestli byla něco chyba, tak to byla skutečnost, že s ním různé státy světa včetně USA a komunistického Československa vůbec dříve udržovaly vztahy.)

Nic z toho ale nezlomilo vůli Kurdů žít svobodně a za svobodu (“azadi”, nauč se to krásné slovo, milý čtenáři. V jazycích Blízkého východu je vzácné) také bojovat. Když v posledním roce povstal uprostřed pustin zrůdný Islámský stát a vydal se na dlouhé tažení plné usekaných hlav, vypálených měst a zotročených lidí, a když před ním “mocná” irácká armáda prchala, Kurdové se nezalekli a zastavili jeho postup. Po několik měsíců odolávali náporu vousáčů ve městě Kobani, zatímco západní svět přešlapoval a krčil rameny. A pak je zahnali zpět. Mnoho zuřivců z ISIS padlo v Kobani a nebudou je snadno nahrazovati. A největší ponížení pro fanatiky bylo, že je porazily i kurdské ženy. Takové ty hrdé ženy, které si nenechají od nikoho poroučeti, zda mají nosit šátek.

kurdish_female_fighters

Přeju Kurdům, ať vybudují na troskách ISIS svůj stát. Stát, ve kterém svoboda, “azadi”, bude hlavním principem. Stát, kde ateisté, ženy, Židé i všichni ostatní budou chodit svobodně a bezpečně pod sluncem a kde se nikdo nebude muset bát džihádistů. Po pravdě, takový stát by byl lepší než mnohé části dnešní “multikulturní” Evropy!

Existuje trpké kurdské přísloví, že jediným přítelem Kurdů jsou hory. Není to úplně pravda. Mnoho Čechů je vašimi přáteli, i já. Rovněž jsme zažili ponížení a útlak ze strany cizích mocností, dobře víme, jak trpce se v něm žije. A proto vám, Kurdové, děkuji jménem Čechů za vaši odvahu. Mnoho štěstí!

Těším se, až na Pražský hrad přijde první velvyslanec národa Kurdů.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.