Náboženství švédského stolu

Jedním z důvodů, proč se současná generace intelektuálů všude na Západě nachází ve stavu duševní naivity vůči islámu, je zásadní nepochopení toho, co vlastně “náboženství” vůbec znamená. Zvláště monoteismus.

Dříve dominantní křesťanství ve valné většině zemí EU notně změklo a se svojí původní podobou už nemá mnoho společného. Pamatujete si na časy, kdy se církve dosti militantně stavěly proti rozvodům nebo potratům? Já ještě ano, ale vidím, že tato éra je pryč. Dnešní křesťanské církve se v Evropě buď snaží samy sebe “znovuvynalézti” coby rozbředlé multikulturně-tolerantní organizace, ve kterých už v zásadě neplatí žádná skripturální pravidla, nebo se stahují ze společenského středu na okraje, kde působí spíše jako uzavřené sekty.

Svůj podíl má na tomto stavu i invaze východních učení, jako jsou různé varianty buddhismu. Milý čtenáři, já chovám k buddhismu úctu a trpce lituji toho, že byl ve většině Středního Východu převálcován islámem. Jenže právě příchod buddhismu a jiných indicko-tibetsko-čínských učení do Evropy vzbudil v lidech mylnou představu, že náboženství je něco jako švédský stůl u snídaně. Vyberu si, co chci, a to, co mne neoslovuje, nechám prostě ležet. A nabídka jest bohatá.

svedsky_stul

Jenže takto to může fungovati maximálně tak u oněch buddhistů a hinduistů, kteří jsou zvyklí na to, že co sto metrů stojí chrám jiného božstva a kteří mají za to, že jednotlivec si musí rozhodovati o svém životě sám a jeho rozhodnutí mu pak nahoře “spočítají” v podobě karmického kola převtělení.

Islám jest naprosto jiný druh učení. Obsah celé víry je naprosto jasně předepsán v Quránu a vybraných hadísech, lišiti se mohou pouze interpretace. Ale jsi-li jednou muslim, nemůžeš si vybírati, čemu věřit budeš a čemu ne. Právo Šaríja je dáno od Boha a tím to hasne, s Bohem se nediskutuje.

Multikulturní levice, jako jsou Zelení a jim podobní soudruhové, horečnatě sní o “umírněném” islámu, který by se vzdal aspoň svých nejhorších a nejkřiklavějších rysů – práva Šaríja, pohrdání ženami atd. atd. Jenže takový “umírněný islám”, milý čtenáři, to už není islám. To je totiž hereze (nebo-li bid’ah) a ta se v islámu trestá smrtí. Sem-tam nějaký reformátor smrti unikne, ale ani on, ani jeho následovníci to pak nemají lehké. Jak se o tom přesvědčil třeba Mirza Gulam Ahmed.

Dokud se evropští intelektuálové neoprostí od představy náboženství coby švédského stolu idejí, těžko budeme moci krizi způsobenou invazí islámu do Evropy nějak účinně řešiti. K řešení čehokoliv je totiž obvykle potřeba pochopení podstaty problému.

Zatím si však mnozí sociologové a kulturologové pletou atomovou bombu s prskavkou – protože ve svém omezeném životě dosud nic jiného než prskavky nepotkali.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.