Budeš se tak dlouho dělit, až z tebe nic nezbude

Když si tak čtu zprávy o tom, jak do Německa neustále proudí davy migrantů (a že je Itálie snad dokonce platí, aby pokračovali na sever), dosti mě to děsí. Německo, to už je vedle ČR. A podle toho, co jsem slyšel a četl, se do něj za poslední rok přivalily stovky tisíc migrantů z Afriky a Arábie, převážně muslimů.

Veřejná správa si s tímto davem neví rady, rozestrkává je do škol, penzionů, tělocvičen a objevují už se návrhy na to, aby si je lidé brali domů. Zatím dobrovolně. Nejedna malebná vesnička se přes noc změnila v multikulturní peklo.

Když nad tím přemýšlím, vzpomínám si na ten nechutný výrok Šimona Pánka z Člověka v tísni, že “Nastal čas, abychom se podělili o své bohatství.” Přeloženo z jazyka sluníčkového Mordoru do lidské řeči to znamená, že “nastal čas, abychom se nechali úplně vydrancovat a zhltnout zaživa”.

Ona ta postmoderní intelektuálská vrstva totiž, co se různého “dělení” cizího majetku týče, nikdy není spokojená. Podívejme se na historii.


poverty

Když v 50. a 60.letech získaly bývalé evropské kolonie samostatnost, nejeden marxista se hrdě bil do hrudi a prorokoval Africe, Arábii atd. zářnou budoucnost. Zbaveni jařma zlého bílého muže, budou pokrokoví obyvatelé třetího světa kráčet nezadržitelně vpřed!

Až na výjimky se to nestalo. Nově vzniklé státy upadly postupně zpět do kmenového barbarství, místy navíc zhoršovaného islámem. Pod vlivem Sovětského svazu dovezly k tomu všemu ještě bolševické myšlenky, což řádně podrtilo jejich už tak dost chabé hospodářské systémy. Pracovité menšiny byly vyhnány, buď proto, že šlo o nevěřící (Řekové, Arméni atd. v Egyptě), nebo proto, že nezapadaly etnicky (Indové v Ugandě). Dobrovolníci, kteří provozovali na místě západní medicínu, se však postarali o to, aby se snížila kojenecká úmrtnost. Nastal děsivý populační boom, při kterém během 50 let narostlo jen obyvatelstvo Afriky cca pětinásob. Aniž by ovšem stejným tempem rostla ekonomika.

Tehdy přišla první vlna hlasitého skandování o tom, jak musíme “pomáhat a dělit se”. V té první vlně šlo jen o pomoc materiální a na místě. Jídlo, oblečení, přikrývky, výstavba infrastruktury, rozvojové projekty a tak dále. Předchůdci dnešních Šimonů Pánků dovedně hráli na to, že někteří běloši měli pocit viny z éry kolonialismu. Toto citové vydírání se časem rozšířilo i do zemí, které buď vůbec kolonie neměly. Každý, kdo oponoval, byl sprostý rasista, a to bylo největší tabu doby. A tak i Švédové, Finové a další národy, z nichž některé se sotva samy dostaly z drtivé chudoby, radši platili z peněz daňových poplatníků různé záležitosti “pomoci třetímu světu”. Jako výpalné, aby je aspoň chvíli nikdo neosočoval z rasismu.

Nebylo to k ničemu, spíš ještě hůř. Zkorumpovaní diktátoři a úředníci si stavěli ze západních peněz pěkné vilky, ne-li paláce. Vznikla vrstva profesionálních aktivistů – v Evropě i na místě samém – pro kterou byl tento penězovod existenčně důležitý. Dostavěné a opuštěné fabriky hnily hned od okamžiku, kdy je opustily týmy evropských expertů. Buď proto, protože nebyly náhradní díly, nebo proto, že se místní obyvatelstvo nehodlalo adaptovat na 20.století a dále se spokojilo s tím, že – po vzoru svých nespočetných předků – naostřeným kůlem ryje zem nebo pase kozy. Lacino dovezené šaty a potraviny likvidovaly místní výrobce téhož. Těžko se nějakému krejčímu konkuruje, když se ve vedlejší vesnici rozdávají západní obleky zdarma.

Obyvatelstva ve třetím světě tedy stále přibývalo, chudoby také a situace se zhoršovala.

Tu začala druhá vlna hlasitého skandování o tom, jak musíme “pomáhat a dělit se”. Najednou už nestačilo dělit se o peníze, ale měli jsme se rozdělit o vlastní zem. Vznikl další průmysl, ne již “dobročinný”, ale přímo migrační.

Tuto základní myšlenku vyslovil nedávno česky neblahý páter Halík: je prý naší “morální povinností” přijímat uprchlíky. Podobné teorie slýchám v angličtině už desítky let. Racionální úvahy o tom, že uprchlíků je na světě jaksi příliš mnoho, než aby se nacpali do přelidněné a stárnoucí Evropy, jakož i o tom, že islám je s evropskými hodnotami nekompatibilní, jsou propagátory “otevřenosti a tolerance” uřvávány jako ksenofóbní, rasistické, nevzdělané a primitivní. (Pořád ta samá písnička, že. Nepotkal jsem v životě nenávistnější lidi, než jsou aktivisté z těchto organizací.) A tak se nám teď vyloďuje na italském pobřeží 2000 Afričančat denně a politici neprojevují moc odvahy, posílat je zpátky do Afriky. O Syřanech ani nemluvě. I kdyby jen jeden ze sta těchto uprchlíků byl extremista, nastřádá se z toho slušné vojsko. A ono je jich asi více než jeden ze sta.

Jelikož infrastruktura migračního průmyslu nestačí, začíná pomalu, ale jistě vznikat třetí vlna hlasitého skandování, totiž, že se máme rozdělit i o vlastní domovy. Prostě dostaneš domů Ahmeda a jeho sedm dětí a živ je, blbečku. A nestěžuj si, protože jako bílý Evropan nemáš právo si stěžovat, zdědil jsi dědičný hřích rasismu a musíš za něj tvrdě platiti. Toto se zatím úplně neprosadilo, protože to už je i na krotké Evropany příliš a hrozí prudká protireakce. Včera jsem četl, že Marine Le Penová je ve francouzských předvolebních průzkumech první. Možná to spolu souvisí.

Co bude asi obsahem čtvrté vlny? Nebudete, milé dámy, třeba zdvořile úředně požádány, abyste se dělily o své vnady? Nějaká teoretička zjistí, že vratké čluny z Lybie jsou genderově nevyvážené a že mladí svalnatí uprchlíci trpí přebytkem testosteronu a nedostatkem sexu. Tudíž, že nastal čas poděliti se o své otvory. A mužské čtenáře upozorňujeme, že v rámci antidiskriminační legislativy se bude myslet i na potřeby těch uprchlíků, kteří mají radši muže než ženy…

No, tuto poslední teorii ani nemusí soudružka komisařka z Bruselu zavádět. Vzhledem k explozivnímu nárůstu počtu znásilnění např. ve Skandinávii to vypadá, že aspoň o toto jediné se nově příchozí dokážou postarati sami a bez pomoci úřadů.


Milý čtenáři, seriozně. Na světě je 200 milionů uprchlíků. Kdyby jich jen desetina dorazila do Evropy, zcela rozvrátí místní společnosti. Nemáš žádnou, žádnou, vůbec žádnou povinnost pečovat o jejich blaho, ať už si Halík křičí do mikrofonu cokoliv. Mají svoje země, přivedli je do neobyvatelného stavu, tak ať si je zase spraví. Je spousta národů, které nejsou nijak bohaté a přesto se snaží o to, budovat vlastní státy a nezaplavovat přebytkem své populace okolí. Třeba podstatná část neislámské Asie.

Jestli si necháš vsugerovat, že “se nedá nic dělat“, za chvíli nepoznáš vlastní zem. Budeš trpěnou a pronásledovanou menšinou ve vlastní zemi, asi jako kdyby dorazili Hunové nebo Avaři.

Podle názoru ekonoma Sedláčka (ČT 24) a jemu podobných odcizených intelektuálů prý ani vlastní zem nemáš, protože “patří všem” – chtěl bys toto opravdu viděti na vlastní oči?? Ujišťuji tě, že na to není pěkný pohled. Kup si lístek do Paříže nebo Londýna a projdi se tam. (Pokud nejsi Žid, pro ty už je příliš nebezpečné se promenovat po jistých multikulturně obohacených čtvrtích.)

Pokud o to nestojíš, tak musíš sebrat odvahu a přestat brát vážně různé Pánky, Sedláčky a Halíky. Musíš se naprosto obrnit vůči nálepkám, které rozdávají (ksenofób, fašista, nacista, nedovzdělanec atd.) Slova jsou to ostrá, ale budeš-li se jich bát, couvat a mlčet, dopracuješ to jednou pod nůž nějakého džihádisty a ten je podstatně ostřejší. Neboj se a tvrdě stůj za tím, aby policie a armáda konaly svoji práci. A musíš tak činiti hlasitě! Oni si to politici rozmyslí, když budou vidět, že podpora multikulti a migrace vede k propadu voličských hlasů.

Nedej se! Když nebudeš státi sám za sebou, kdo se za tebe postaví?


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.