Nepovalíš!

islamic_sex_shop
Tak jsem zase jednou navštívil blogy kolegů na iDnes.cz a narazil na něco, na co prostě musím odpovědět.

Je to článek Ivy Pekárkové, který se jmenuje “Bojíte se islámu? Povalte je na slámu” a je výborným příkladem toho, že “otevření, tolerantní” lidé jsou víceméně lidé, kteří toho vědí o islámu nemnoho a možná o něm ani moc vědět nechtějí. Protože tuší, že za jeho usměvavým povrchem se skrývá černá propast, ve které se utopí veškeré iluze.

Na to, že autorka strávila několik let v Londonistánu a podle vlastních slov měla častý kontakt s muslimy, je tento článek opravdu neinformovaný. Škoda, ona se I.P. jinak čte docela dobře, zvláště historky z Nigérie. Tento její článek jako by byl … z trochu jiné planety.

Paní Pekárková, poslouchejte pozorně: jakýkoliv mimomanželský sex, dokonce i mezi dvěma muslimy, se v islámu trestá buď zbičováním, nebo ukamenováním obou zúčastněných osob. V praxi je 100 ran bičem k nepřežití, takže to vyjde nastejno jako trest smrti. (Tady máte rozbor přímo od znalců islámského práva, kdybyste tomu nevěřila.) Existuje jedna výjimka, a tou je sex muže-muslima s jeho otrokyní, která může býti libovolného vyznání. Taková otrokyně totiž patří do skupiny “žen, jimž tvoje ruka vládne”, tudíž svému pánovi musí být po vůli ve všem.

Nemůžete okecávati, že interpretace se liší, nebo že to vlastně není “ten pravý islám”. To víte, že je. Jde o součást skripturální báze islámu, nepřetržitě od jeho počátku (čili 1400 let) a všechny význačné právní školy, sunnitské i šíitské, se na tomto shodují.

Že se to dnes v mnoha muslimských zemích nedodržuje? Ano, někde se to oficiálně nedodržuje, to byste měla pravdu. Většinou podědily takové země své zákoníky po evropských kolonialistech a ještě se nestihly vrátit k čistému právu Šaríja. Ale přituhuje, každým rokem se Šaríja zabydluje v dalších a dalších zemích. Navíc, takový trest se dá vykonat i “neoficiálně”, třeba z rukou vlastních otců či bratrů. Žila jste v Británii, pamatujete? Kolik tam za posledních dvacet let bylo takových vražd? Dost, ale asi to ani nespočítáte, protože není v zájmu Britů se tím nějak zvlášť chlubiti.

Odpovězte sama sobě na tuto otázku: kdybyste měla tam v Británii třeba milovaného syna-jedináčka, opravdu byste mu doporučila provozovat sex s Pákistánkou? Nebála byste se poněkud, že se nevrátí domů živý?

Poslední ekvivalent těchto úchylných zákonů v evropské civilizaci byly Hitlerovy Norimberské zákony. Tehdy to taky neárijec, co se vyspal s árijcem, měl pěkně nahnuté. Možná bychom ale těmto zákonům také mohli říkat “trochu jiná doktrína, než máme my”, vždyť je to takový pěkný eufemismus. Doktrína, která z autority Boží stanovuje povinný trest smrti za mimomanželský sex nebo za změnu náboženské víry, to není “trochu” jiná doktrína, to je zatraceně jiná doktrína, leda byste náhodou vyznávala nějaký podobně příšerný kult. Což asi nevyznáváte.

Nu dobrá, teď si představte, že bych se já, starý islámofob, zamiloval do nějaké hnědooké Šeherezády a že by to třeba bylo opětováno. Už tento předpoklad je dost přitažený za vlasy. Platí totiž, že čím více věřící muslimové, tím více udržují své ženy ve společenské izolaci, aby se neposkvrnily kontaktem se špinavým nevěřícím. Ale dejme tomu.

Jak přesně by ve mně měla taková věc vzbudit toleranci a respekt k islámu? K náboženství, kvůli němuž by mé milované bytosti hrozila smrt z rukou vlastních příbuzných? K systému, před kterým bychom svůj vztah museli skrývat, jako bychom byli nějací zločinci?

Myslím, že jste si dala vlastní gól.


Možná existují primitivové, kteří si opravdu myslí, že muslimové nejsou lidi. Pro takové by možná ta rada k něčemu byla – pokud by ji přežili, viz výše.

To ale není případ intelektuálně založených islámofobů. My víme, že muslimové jsou lidi. Rovněž taky víme, že lidi jsou schopni mnohého, zvlášť vede-li je nějaká totalitně-tyranská ideologie. A islám má v tomto směru bohatý, sytě krvavý historický záznam, i když se jej dnes snaží mnozí multikulturisté všelijak relativizovat a popírat. (Proč? To vážně nevím. To možná nevědí ani oni.)

Máte, paní Pekárková, manžela z Nigérie, kde se právě jistá islámská organizace snaží uspořádat africkou podobu Holocaustu. Na to, že nemají k dispozici německý průmysl ani zbraně, se jim to zatraceně daří. Je zajímavé, že všichni ti vrahové, co nosí Qurán v jedné ruce a Kalašnikov v druhé, si tu věrouku Náboženství míru pomýlili na stejný způsob. V Arábii, Africe, Pákistánu i Paříži. Opravdu zajímavá náhoda, že?

Až zase půjdete k nějakým svým umírněným přátelům na návštěvu, tak se jich zeptejte, co si myslí o Židech, nebo jestli si karikaturisti z Charlie Hebdo zasloužili prostřílet jako cedníky. (Podle posledních výzkumů totiž 27% britských muslimů sympatizuje s útočníky.) Možná se dozvíte věci, po kterých vám zaskočí sousto – a přehodnotíte svůj názor na to, jak moc je doktrína islámu odlišná od té naší.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.