Multikulturní kocovina

hangover

Velká Británie je v západní Evropě něčím jako Mekkou multikulturalismu. Společně se Švédskem tvoří Británie “tvrdé jádro” politické korektnosti v rámci EU.

Politická korektnost se začala šířit koncem 60.let ze Spojených států amerických, přesněji řečeno, od radikálů z amerických univerzit. Jelikož Angličané mluví rovněž anglicky, přeskočily její pitomé ideje přes oceán velice snadno. (Hle, jedna věc, ve které je výhodné být Slovanem!) Navíc se úžasně trefily do tehdejší doby. Britské impérium bylo v posledním tažení, mládež měla neurčitý mindrák z toho, že předkové byli kolonizátoři. A labouristická strana byla tou dobou hodně doleva, vlastně nepříliš daleko od komunismu.

Radikální levice byla v Anglii už od 30.let velmi silná, zejména mezi intelektuály. Když George Orwell psal své anti-utopické romány jako je Farma zvířat a 1984, nemusel pro inspiraci jezdit do Stalinova Sovětského svazu. Stačilo, aby se podíval na svoje anglické soudruhy, a viděl, jak to dopadne.

Abys měl představu, jak závažně Sověti infiltrovali anglické univerzity: malá Anglie “dala” světu ne méně než pět notorických zrádců-špionů (Cambridgeská pětka), jejichž šéf Kim Philby to dopracoval až na sovětskou poštovní známku.

philby

Jelikož Británie byla kolébkou moderního kapitalismu a měla bohatou imperialistickou minulost, nenáviděli ji komunističtí radikálové už z principu. Usedlé obyvatelstvo bylo konzervativní, nosilo buřinky a mělo rádo královnu a vlast. Že by podpořilo nějakou budoucí komunistickou revoluci, o tom se mluvit nedalo. Nezbývalo, než si sehnat obyvatelstvo nové.

Anglická ultralevice vložila obrovské úsilí do toho, aby získala pod svoji kontrolu veřejné školství. Už v 80.letech, když se dostala k moci Margaret Thatcherová, podivovala se nad předměty jako “Antirasistická matematika” (základní myšlenka tohoto kouzelného předmětu zní: “akademické předměty jsou forma bílého imperialismu”. Není divu, že ubožátka absolvují školu a neumějí si spočítat nákup). Bohužel v tomto úsilí uspěla a anglické školy dnes chrlí zástupy mladých s totálně vymytým mozkem. To však nestačilo. Většina Anglie se stále ještě skládala z idylických vesniček a městeček, jejichž obyvatelé byli konzervativní a ksenofóbní.

Zvolením Tonyho Blaira v roce 1997 nastala katastrofa. “Noví labouristé” se viděli jako multikulturní strana, oddaná tomu, zlikvidovat původní charakter Británie jednou provždy. Jak přiznal Peter Hitchens, bývalý prominentní levičák, na svém blogu (cituji v angličtině):

When I was a Revolutionary Marxist, we were all in favour of as much immigration as possible.

It wasn’t because we liked immigrants, but because we didn’t like Britain. We saw immigrants – from anywhere – as allies against the staid, settled, conservative society that our country still was at the end of the Sixties.

Also, we liked to feel oh, so superior to the bewildered people – usually in the poorest parts of Britain – who found their neighbourhoods suddenly transformed into supposedly ‘vibrant communities’.

If they dared to express the mildest objections, we called them bigots.

Zapamatuj si tu sekci o tom, jak měli imigranti být spojenci proti usedlé, konzervativní společnosti, jak měli posloužit k jejímu rozbití. Přesně stejně uvažují dnešní čeští sluníčkáři jako Zelení, Dienstbier, Multikulturní centrum apod. Češi jsou podobně konzervativní jako Angličané a k multikulti mají bytostný odpor. Musejí tedy být rozloženi maximálním možným importem Arabů, Afričanů atd. Pak možná konečně zavrhnou svoji konzervativnost a budou radostně kráčet k obohaceným zítřkům. A když ne, tak je nově dovezená většina utluče. A bude po “problému”.


Masová migrace brzy zásadně změnila tvář Británie. Všude vyrostla neprůstřelná ghetta, protože migranti z rozvojového světa si s sebou ten rozvojový svět přivezli. V kulisách klasické evropské architektury jsi najednou viděl Pákistán, Nigérii a Gazu.

Souběžně s tím zavedli labouristé drastická opatření proti svobodě slova. Vznikla speciální inkvizice jménem Human Rights Commission, jejímž oficiálním cílem byla “férovější” Británie, prakticky to znamenalo, že před ni byli poháněni domorodci, kterým se nelíbil vývoj k zářivým multikulturním zítřkům. Nevinný vtípek na pracovišti mohl člověku zničit život.

Cenzurně-totalitní mašinerie začala nabývat hrozivých rozměrů. Jen špička ledovce: pěstounské rodině v Rotherhamu byly odebrány tři děti, protože rodiče patřili k “nevhodné” straně (UKIP). Školkám bylo doporučeno, ať sledují, kterým batolatům nechutná exotické jídlo, protože jde o příznak skrytého rasismu v rodině. Čtrnáctiletá dívka byla vyvlečena ze školy policií a zatčena proto, že měla odvahu si postěžovat, když měla vypracovat společné cvičení s dětmi, které nemluvily anglicky (jak to asi měla dělat??). Některé školky “dobrovolně” zaměnily text staré říkanky “Baa Baa Black Sheep” za “Baa Baa Rainbow Sheep”, protože původní barva byla vnímána jako rasistická!

Orwell by měl materiálu k psaní dost.


Takové šílenství nemohlo trvat věčně a v posledním roce začíná krunýř politické korektnosti konečně praskat. V novinách se občas objevují články, které by před pěti lety byly nemyslitelné. Co se stalo?

Staly se tři věci.

Za prvé, rotherhamský skandál. Britské úřady úmyslně 16 let ignorovaly obrovský podnik na znásilňování a zotročování chudých anglických dívek, protože pachatelé byli Pákistánci a úřady se obávaly obvinění z rasismu. Můžeme poděkovat zejména novinám The Times, že “vyčmuchaly” plný rozsah problému. Skandál odhalil zkorumpovanost a prohnilost multikulturního hnutí v plné nahotě. Feministky, sociální pracovnice, policisté … všichni úmyslně léta ignorovali skutečnost, že před jejich očima vzniká otrokářské impérium, jen aby zachránili iluzi barvité a různorodé multikulturní společnosti. Celé instituce byly ochromeny strachem ze zuřivých kněží politické korektnosti, kterým byla dána do rukou nebezpečná moc. A konečně dala celá ta struktura najevo, že chudý Angličan je z hlediska nových teorií podčlověk a jeho práva jdou na řadu až jako úplně poslední.

Za druhé, Islámský stát a Boko Haram. Barbarské řádění krvavých primitivů se nedá úplně ututlat, i když se BBC snaží. (Dostala např. shora příkaz, že musí používat označení “takzvaný Islámský stát”). Navíc vychází najevo, že poměrně dost “britských” muslimů jednání džihádistů schvaluje.

Za třetí, Nigel Farage a UKIP. Farage je schopný, i když někdy demagogický řečník a identifikoval zcela přesně, co britské voliče trápí nejvíc – příval neasimilovatelných imigrantů ze všech koutů světa (netýká se to jen muslimů). Během posledních let vyrostla jeho strana (UKIP) z marginální entity ve výraznou politickou sílu, které dává přednost 15-20% voličů. Je to poprvé za 100 let, co v Británii vznikla nová velká strana. Stávající establishment, kterému Britové opovržlivě říkají LibLabCon (zkratky třech stran), se může pominout vzteky – ale zároveň k UKIP dezertují jednotliví poslanci i radní a jiní si uvědomují, že UKIP rezonuje s mnoha voliči a že nejjistější recept na budoucnost bude přebírat její témata.


Velká Británie si pozvolna uvědomuje, jak velký průšvih přivolala sama na sebe, když podlehla multikulturně-postmoderním blábolům. Ze soudržné a poměrně homogenní země se stal fragmentovaný, rozhádaný Balkán, kde se v každé čtvrti mluví jiným jazykem a vyznává jiné božstvo. Základní instituce nefungují, protože se kotel navzájem znepřátelených národností nedokáže shodnout na žádných společných hodnotách. Ať se děje cokoliv, někoho to “uráží” a ten někdo si leckdy osobuje právo na násilnosti proti “urážejícímu”. Pojmy jako “rasismus” úplně ztratily význam, je to jednoduše automatický pešek, kterým jsou po hlavách mláceni běloši, kterým se něco nelíbí. Jak toto asi dopadne?

Jedním z opatrných, leč přeci jen poměrně odvážných kritiků multikulturalismu a antirasismu se poslední dobou stal Trevor Phillips. Může si to dovolit, neboť je původem jamajský černoch a tudíž má v moderní Británii podstatně větší faktické právo na svobodu slova, než kdyby se narodil jako bílý Angličan. Je to ale zvláštní kritik. Několik let totiž předsedal tzv. komisi pro rasovou rovnost, což byla silně multikulti organizace a ještě kolem roku 2003 se o masové migraci vyjadřoval velmi pochvalně. Co se mu od té doby stalo, těžko říci.

Laskaví lidé tvrdí, že Phillips prostě prozřel a chápe, jaké škody napáchal. Je to možné, protože na rozdíl od Dienstbiera, Popovové apod. působí Phillips výrazně inteligentním dojmem a třeba opravdu prohlédl. Pak je tu také názor skeptiků, totiž, že mu došlo, že s přílivem muslimů se Británie stává nebezpečnou zemí pro nemuslimy všech barev a původů (včetně něj osobně), a že se tedy pozdě, ale přece, snaží problém omezit. Sám za sebe se zdržuji hlasování. Pokud se mu daří dostat na obrazovky BBC politickou nekorektnost, je mi jedno, za jakým účelem to dělá.


Začátkem května jsou v Británii volby. Vítěz je nejasný. Až příliš mnoho původních obyvatel se stále drží labouristů, ačkoliv je to přímo proti jejich existenčním zájmům. UKIP si ale vede dobře. Je možné, že výsledkem bude “hung parliament” a koaliční vláda. Pokud by se tak stalo, celá politika Británie se nejspíš promění.

Nigel Farage má moje sympatie. Přeju mu a jeho stranickým kolegům úspěch. Zatuchlá britská vrcholová politika potřebuje vymést a vyhodit zaprášené modly multikulturalismu na smetiště, kam patří. Už aby to bylo!


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.