Kdo změní víru, zabte ho!

islamic-execution
Milý čtenáři, islám má spoustu závad. Spoustu. Ale tato mezi nimi ční jako Čumulangma mezi himálajskými štíty. Odpadnutí od víry se trestá smrtí.

Pokud patříš mezi zdatné studované islámoklasty, nebude dnešní článek pro Tebe žádným překvapením a můžeš jej klidně přeskočiti. Ale možná nepatříš a pak Tě toto téma může zajímat. Nuže, toto je shrnutí problému odpadlictví v islámu.


Ze začátku, když ještě Muhammad nevelel žádnému vojsku, ale jen malé tlupě věřících, bylo jeho postavení v tehdejší arabské společnosti dosti nejisté. Pohanští Arabové byli v přesile, místní Židé byli v přesile atd.: kdyby se jej kterákoliv z těchto skupin v daný moment rozhodla zničit, nepochybně by se jí to podařilo.

Není tedy divu, že se tou dobou Muhammad snažil vypadati co nejneškodněji. Súry (verše Quránu), které tehdy vznikly, se tváří vstřícně a lidsky. Např. “Nebudiž žádného donucování v náboženství.” (Qurán 2:256).

Naneštěstí v islámu platí, že dostanou-li se dva prvky náboženského učení do sporu, pak platí ten pozdější a ten dřívější je zneplatněn.

A jelikož Muhammad časem nabyl dostatečného vlivu na to, aby začal své odpůrce likvidovat mečem, přitvrdilo se…!

Kruté zacházení s odpadlíky je založeno na hadísu al-Bucharího (9:57), jehož plné znění v angličtině najdete zde. Jádrem sdělení je pak poslední věta: “Whoever changed his Islamic religion, then kill him.

(Arabština Quránu rozlišuje “tuctové” náboženství od islámského náboženství, které je výjimečné. Pro to druhé existuje speciální pojem deen a výše zmíněný hadís jej používá. Týká se tedy jen těch, kdo jsou muslimové. Pro konverzi mezi jinými náboženstvími, nebo pro konverzi směrem do islámu pochopitelně neplatí.)

Hadísy jsou zachované výroky Muhammada a v islámu se dělí do několika kategorií podle důvěryhodnosti. Vznikly totiž až po Muhammadově smrti a na některých z nich je až příliš znát, že jsou zfalšované. Nejdůvěryhodnější skupina hadísů se jmenuje sahih. Výše zmíněný hadís o povinnosti zabít odpadlíka patří do ní, o jeho autenticitě se nepochybuje. To pochopitelně dělá těžkou hlavu různým islámofilům, kteří by naivnímu Západu (ale možná i sobě) chtěli prezentovat islám jako náboženství míru a lásky.

Smrt pro odpadlíka je standardní součástí islámského práva a všechny hlavní islámské právní školy se na tomto trestu shodují. Různí se pouze v technických detailech, například v tom, kolik času má odpadlík od soudu dostat “na rozmyšlenou”, nežli bude popraven. Pouze škola Hanáfí je natolik “měkká”, že nepředepisuje trest smrti pro odpadlice-ženy. Ty mají místo toho být drženy v doživotním vězení (úplně mě ta tolerance uchvacuje). Velmi kvalitní rozbor v angličtině najdeš na stránkách WikiIslam, není to však pěkné čtení.

Jelikož trest smrti pro odpadlíky je přímou součástí náboženských textů, není divu, že jej schvaluje velká část současných muslimů. V roce 2013 vydal Pew rozsáhlý průzkum veřejného mínění v islámských zemích, s celkem 38 000 respondenty. Stránka věnovaná právu šaríja a trestání odpadlíků je poučná. Dokonce i v evropské Bosně a Hercegovině se 15% muslimů, tedy jedna šestina, vyslovuje pro zabíjení odpadlíků. V jádře muslimského světa jsou čísla daleko horší, mezi egyptskými muslimy jde dokonce o 86%. Vzpomeňte si na to příště, až poletíte na dovolenou do Egypta a milý muslim vám tam bude servírovat čaj!


Známý egyptský kazatel Júsuf al-Karadáví se ráčil vyjádřit, že kdyby se muslimové vzdali trestu smrti za odpadlictví, islám by dnes neexistoval.

Ale i tak s ním má islám určitý problém. Uvědomili si jej už staří souputníci Muhammadovi: co se situací, kdy jeden muslim obviní druhého, že odpadl od islámu? To je spor (tzv. takfir), který musí skončit něčí smrtí, protože buď je to pravda a pak jde na smrt odpadlík, nebo je to křivé obvinění, a pak podle šaríjských principů “oko za oko” musí být potrestán ten, kdo jej křivě obvinil.

Jelikož lidé mají v sobě tendenci k sektářství a k “ukazování prstem na druhé”, musely si s tím islámské země nějak poradit. Časem se tedy přijal právní zvyk, že za odpadlíka bude považován jen ten, kdo svoji nevíru hlasitě a dobrovolně deklaruje u šaríjského soudu. (Takových šílenců moc není.) Když někdo “jen” popíjí, chodí necudně oblečen apod., tak je oficiálními kruhy brán jako špatný muslim, nikoliv však jako bezvěrec. Toto pravidlo značně omezilo krvavé spory uvnitř stabilizovaných společností. Rovněž způsobilo optický nárůst počtu muslimů, a to i tehdy, pokud podstatná část z nich islám de-facto nevyznává. Jednou se tak narodili, veřejně neprohlásili opak, tož jsou muslimové a hotovo.

Tento přístup je však zároveň trnem v oku pro nejzuřivější vyznavače islámu, kteří těžce nesou skutečnost, že řada jejich souvěrců nežije přesně podle islámských pravidel. Oblíbenou praxí mezi militanty se stalo vyhlásit takfir na celé skupiny protivníků, občas celé národy. Současný ISIS se v takfiru vyžívá, podle jejich fatew jsou takfir prakticky všichni ostatní, včetně Saúdů. Tato praxe vede k opakovanému vnitromuslimskému krveprolití. Byla oficiálně výslovně zakázána např. v tuniské ústavě, přesto však vylézá na povrch znova a znova.


Je vysoce nepravděpodobné, že by se islám tohoto pravidla dokázal zbavit. Je jasně dáno skripturálně i tradičně, tudíž každý, kdo se pokusí jej omezit či zrušit, na svoji hlavu sám přivolává takfir od svých nábožnějších soudruhů. Islám bez trestu smrti pro odpadlíky by už nebyl tak úplně islám a výše zmíněný Karadáví má možná pravdu v tom, že by zanikl úplně.

Pro nás v Evropě představuje zabíjení odpadlíků zásadní výzvu a prubířský kámen: dokážeme jej jako civilizace prohlásit za něco, co odporuje základním lidským právům a svobodám? Dokážeme účinně ochránit ty ex-muslimy, kteří se rozhodnou veřejně vystoupit? Nebo jej budeme ve jménu multikulturalismu a politické korektnosti zlehčovat a relativizovat? Až příliš mnoho západních elit se přiklání ke druhému “řešení” a na přímý dotaz odpovídá floskulemi o tom, že ve 14.století v Evropě se dělo leccos podobného.

Jenže nejsme ve 14.století a nechceme-li se do něj vracet, musíme se věci postavit čelem. Ex-muslimové si zaslouží naši ochranu a vstřícnost. Podstoupili strašné riziko a znají islám zevnitř, z jeho nejhorších stránek. Jsou pro nás cenní stejně, jako stateční zvědové, kteří prošli týlem nepřítele. Potřebujeme se navzájem. Podle toho musíme jednat.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.