Miluj pravdu, žij v pravdě…

janhus

Ano, proto ho taky upálili. Pravda je nebezpečná.

Každá doba a každá kultura má určité pravdy, které takzvaně nejsou ve slušné společnosti vítány. Tento standard se pozvolna mění. Byly časy, kdy by člověku hrozila poprava za konstatování, že Země obíhá kolem Slunce. Dnes se to bere za samozřejmý fakt. Ale dosáhnou-li maniaci z ISIS svého, je možné, že za padesát let za tuto pravdu bude opět v Evropě hrozit poprava.

Abychom si ale nemysleli, že jsme na tom nějak zásadně lépe, než naši předkové. Zde je pár pravd, které mohl v době inkvizice říci kterýkoliv Evropan nahlas, a se kterými máme problém dnes.


Pravda 1: Prorok Muhammad byl mnohonásobný zločinec, jehož trestní rejstřík by v moderní době naplnil menší sešit. Vraždění, loupení, sex s nezletilou, mučení zajatců, válečné zločiny všeho druhu. Překonal svojí činností nejen každého jiného náboženského proroka, ale snad i všechny ostatní proroky historie dohromady.

Taková pravda má samozřejmě jeden důsledek. Totiž, že fundamentalisté (tj. ti, kdo se vracejí k fundamentu = základu víry) budou napodobovat svůj vzor – a výsledkem je co? Islámský stát.


Pravda 2: Celé rané dějiny islámu jsou v podstatě sbírka genocidálních tažení proti sousedním zemím, za něž by se nestyděl ani Čingischán, Tamerlán nebo – v moderní době – jistý Adolf H.

Důsledek je opět jasný. Osoby přísně se držící Quránu budou mít tendenci toto zopakovat. Viz třeba genocida v Dárfúru. To nebylo v 7.století, to bylo před 7 lety.


Pravda 3: Skripturální báze islámu jasně stanovuje podřízenost nevěřících muslimům a v praxi rovněž platí, že čím islámštější stát, tím více je to dodržováno.

Důsledek – čím více islámu budeme tolerovat v Evropě, tím více budeme muset my a naše děti klopit hlavu.


Pravda může být bolestivá, ale její akceptace je nezbytnou podmínkou pro krok vpřed. Věděl to Jan Hus, vědí to i mnozí neučení lidé.

Bohužel, v intelektuální a politické vrstvě stále přetrvává neurotická tendence kroužit kolem těchto nepříjemných pravd, jako když kočky chodí kolem mísy horké kaše. Tím nemyslím multikulturalisty, ti jsou beznadějní. Tím myslím racionálnější politiky a učence. Částečně je příčina pochopitelná – je to strach, že vyjdu-li s nějakou kritikou mezi prvními, bude mým osudem nůž nebo kulka. Ale druhá příčina je zákeřnější – svíravý pocit, že tvrdě kritizovat náboženství je vlastně něco jako “rasismus” nebo “ksenofóbie” a že se skrz to stanu “neslušným člověkem”.

Zadržte, přátelé. Tak, jako k léčbe cholery je potřeba poznat její příčiny a mechanismus, tak ku léčbě džihádu je potřeba pochopit, jak funguje. Tři nahoře zmíněné pravdy jsou ověřitelné, jasně formulované a relevantní. Začneš-li, milý čtenáři, od nich, dospěješ nejspíš k názoru, že dokud bude na světě islám, dotud budou lidé umírat v rukou fanatických věřících.

Co s tím, to je zase jiná otázka. Ta už tak jednoduchá není. Ale aspoň první krok už byl učiněn.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.