O plných člunech

migration

K tématu migrantů, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy, země zázračných karet, se poslední dobou píše hodně. Dobrá shrnutí má například Petr Hampl nebo František Matějka. Napsali mnoho věcí, které bych lépe nevyjádřil.

Pár mých poznámek ku současné situaci.

Za prvé. Celý ten pohyb z muslimské Afriky a Arábie ven je v podstatě nejlepší “vysvědčení” o tom, jak skvěle se žije v zemích islámu. Tak skvěle, že jsou lidi ochotni utrácet značné peníze a lézt na všelijaké vachrlaté kocábky, jen aby byli pryč. Průšvih spočívá v tom, že pak chtějí ten samý systém, který opustili, zavést u nás. (Logice se v těchto hlavách moc nedaří. Že by důsledek příbuzenského křížení?)

Za druhé. Když něco podporujete, bude toho víc, když něco potlačujete, bude toho míň. Platí i pro motivaci našich černých ne-zrovna-přátel. Austrálie se se svým tvrdým systémem dostala prakticky na nulu. Jakýkoliv krok EU, který zvýší naději migrantů na trvalé usazení na kontinentě, bude znamenat další desetitisíce, které nastoupí na lodě.

Za třetí. Politická situace v Evropě se pozvolna, ale jistě, mění. Ve dříve totálně eurohujerském Finsku bude nejspíš sestavena vláda s účastí silně protiimigrační strany, která skončila ve volbách druhá. To je pro nás dobrá zpráva. Bohužel, což považuji za šílené, merkelovské Německo nabralo multi-kulti kurz. Vůbec se nám ta unie pěkně štěpí. Maďaři, Finové, Dánové, Češi prokazují pud sebezáchovy, Francie či Švédsko jsou asi ztraceny a některé další země, třeba Rakousko, ještě nevědí, na které straně vlastně skončí. Ale nejsme ve svém odporu proti islámu sami. To je důvod k opatrnému optimismu.

Za čtvrté. Bezpečnostní riziko ze strany Afričančat je větší, než si spousta lidí uvědomuje. Nejde jen o to, že nedostanou-li jednoho dne svoje sociální dávky, mohou nám předvést s mačetami, jak to chodí u nich doma. I to by bylo dost špatné, ale je tu ještě horší věc. Mezi migranty je totiž hodně Eritrejců. Hodně na to, že vlastně nejde o nestabilní stát. Důvod? Eritrea je země, jejíž obyvatelstvo tvoří přesně napůl křesťani a muslimové, a eritrejská vláda se poslední dobou rozhodla tvrdě zasáhnout proti islámským radikálům. No, co to asi znamená? Dej si, milý čtenáři, dvě a dvě dohromady.


V úvaze o Zemi zázračných karet jsem zmínil svého souseda, který je z kmene Zulu. Zase jsem jej nedávno potkal. A zase jsem si něco vyslechnul.

Líčil mi, že na jihu Afriky řeší prakticky ten samý problém. Na sever od Jihoafrické republiky leží Zimbabwe, což je země, která ještě za bílé koloniální vlády byla obilnicí Afriky. Černý diktátor Robert Mugabe z ní během jedné generace vyrobil zbídačelou zemi s rekordní inflací, kde i slepičí vajíčko je vzácný artikl. Do Jižní Afriky uteklo několik milionů Zimbabwanů.

Tato migrace nenechává místní černochy chladnými, protože z jejich hlediska jsou to stejní cizinci jako z našeho. Nejtvrdší je v dané oblasti kmen Zulu. Jeho král se před pár dny nechal slyšet, že přivandrovalci se mají sbalit a klidit z Jižní Afriky. Jelikož někteří nerozumějí zuluskému jazyku, pouliční dav jim královské sdělení brzy vysvětlil “ručně”. Situace si zatím vyžádala pět mrtvých, což je na tak masové nepokoje a na jihoafrické poměry vlastně velmi málo. (Běžná noc v Johannesburgu prý bývá, co se počtu mrtvol týče, horší.) Ale nikdo neví, zda se to nerozhoří do větších rozměrů.

Některé oblasti Evropy mají k takovým událostem nakročeno až moc. Že, naši drazí Švédové? Jenom se obávám, že u vás budou mít iniciativu ti nově příchozí, ne vy. Aspoň zatím to tak vypadá.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.