Too much love will kill you

cartoon_nekschot
Vypůjčil jsem si dnešní titulek od skupiny Queen, jejíž zbylí členové po smrti Freddieho Mercuryho natočili stejnojmennou píseň. A obrázek, který doprovází tuto krátkou esej, je dílem Gregoria Nekschota, nizozemského kreslíře, který svými (notně politicky nekorektními) obrázky rozvířil v Holandsku nejeden skandál. Na obrázku říká přepadený hipík: “To nic, to je teprve ta druhá generace.”

V posledních dvaceti či třiceti letech nás oficiální vládní místa, jakož i různé neziskovky, aktivistické organizace atd. neustále zavalují řečmi o toleranci a respektu. Tolerance, tolerance, ještě více tolerance. Z pojmu tolerance se stalo magické slovo, které má kolem sebe aureolu posvátnosti a žádoucnosti, jakýsi nedosažitelný ideál, k němuž je nicméně nutno se aspoň po krůčcích blížit. Samozřejmě, jakmile pronesete na veřejnosti něco nevhodného, zjistíte, že praktický obsah té “tolerance” moc tolerantní není. Ale teorií tolerance jsme neustále bombardováni. Naposledy absurdním projektem Hate Free Culture, který za 38 milionů Kč z Norských fondů zušlechťuje nás, české barbary.

Dovolím si nyní kacířskou myšlenku, která ale, soudím, měla být vyslovena dávno.

Problémem Evropy není nedostatek tolerance. Možná kdysi byl, ale dnes ne. Dnes je problémem Evropy, že je tolerantní až moc.


Na toleranci samotné není nic dobrého ani špatného. Záleží na tom, co tolerujete. Tolerovat, že si soused o dům dál dává hašišovou dýmku míru, je jedna věc. Tolerovat, že právě odváží svoji maličkou dceru do Somálska, aby jí tam špinavým střepem provedli ženskou obřízku, to je věc druhá.

Tolerance či její absence je něco jako imunitní systém dané společnosti. Imunitní systém je nezbytný k holému přežití a nesmí být ani příliš silný, ani příliš slabý. Příliš silný imunitní systém se obrátí proti buňkám těla samotnému a začne jej požírati zevnitř. Příliš slabý imunitní systém nedokáže zabránit vnějším cizopasníkům v tom, aby se uvnitř organismu rozmnožili, a tělo pak nakonec podlehne jejich invazi. Mezi těmito dvěma extrémy se evropská civilizace pohybuje už po staletí.

A někdy v 60. či 70. letech, patrně pod vlivem mindráku z druhé světové války (jakož i skrze sabotážní působení různých soudruhů placených z Moskvy), překmitla tak daleko jedním směrem, že jí hrozí úplná záhuba. Je tak hrůzně tolerantní, že si nechává od nově příchozích skákat po hlavě, ještě jim za to platí a omlouvá se jim, že není měkčí.

Roli oportunní infekce hraje samozřejmě islám. Povšimni si, milý čtenáři, že zdravě sebevědomé civilizace, jako je Čína nebo Izrael, s růstem islámem zásadní problémy nemají. On nevyniká ani technickými prostředky, ani kdovíjakou rafinovaností, tudíž se dá od hranic spolehlivě “zahnat klackem”, pokud je k tomu vůle. Džihád dávno není, co býval, a s moderní zbraňovou výbavou se dají dělat divy.

Evropa se však ocitla v situaci, kdy podstatná část našich intelektuálních elit vyznává teorii bezbřehé tolerance – což v praxi znamená, že slouží primitivnější, ale sebevědomější muslimské kultuře jako rohožka, onuce a zároveň velkovýkrmna. Pokud pochybujete o té “onuci”, podívejte se např. na oficiální stránky švédské policie, kde je seznam nejvíce hledaných zločinců Švédska. Zjistíte, že kategorii suverénně ovládají muslimové. Ale kdybyste to ve Švédsku chtěli rozebírat moc nahlas, mohli byste se ocitnout na seznamu s nimi… Tolik trpké plody oné legendární švédské tolerance.

Tato situace nemůže vydržet navěky. Čím dál více evropských domorodců má islámu až po krk a jsou ochotni volit strany a politiky, kteří uctívané modle všeobecné tolerance zatnou tipec. Pokud se dá usuzovat z historie, lze nyní čekat, že kyvadlo překmitne opačným směrem a nadejde doba daleko tvrdších poměrů. Nejsem si jist, zda chci tento přechod vidět zblízka (mohl by připomínat Bosnu nebo Libanon), ale máloco s tím nadělám.

Co myslíš, čtenáři, co se pak stane s projektem Hate Free? Já bych tipoval, že jeho propagátoři bleskurychle převléknou kabáty a budou se tvářit jako největší vlastenci a bojovníci proti islámu. To totiž takoví soudruzi obvykle dělávají.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis “Sleduj novinky e-mailem”. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.